Nikdy jsem nechtěla mít doma ochočeného papouška, ale jak se říká:,,Člověk míní, Pán Bůh mění." Několik let chováme rosely pennantovy a s menšími, či většími úspěchy odchováváme mláďata. Letos se ale nějak nedařilo. Jednomu páru mláďata uhynula a druhý se taky moc nevyznamenal. Vylíhlo se jim jedno a po nějaké době ho přestali krmit. Dva dny v budce marně žadonilo o nakrmení, až jsme to psychicky nevydrželi a rozhodli se, že ho zkusíme dokrmit sami. Nejdříve jsme ho krmili malou injekční stříkačkou z umělé hmoty a později si bral krmení ze lžičky. Od známého jsme dostali sypkou směs určenou přímo na dokrmování papoušků, do ní jsme mu přidávali vařené vajíčko a jáhly (nejdříve vařené, později nevařené). Asi po 14 dnech se začal postupně krmit sám.
Tady je po týdenním pobytu doma, ještě neuměl létat a celkově byl neohrabaný.
Krmení ze lžičky.
Tady už umí létat nic pro něj není překážka a všechno chce ochutnat.
Odkvetlé smetánky jsou pochoutka pro většinu papoušků a přidržuje si jí v nožičce. Jen to chmýří...........
Samozřejmě, zakázané chutná nejvíc.
Tady se mnou připravoval žemlbábu. Jablíčka byla fajn a chutnala....
......suché rohlíky, nic moc, rychle zahodit. Byl tak rychlý, že musel do klece.
S Lenkou čistil houby.
Vyhazování hlíny z květináčů je taky prýma zábava.
Zdeňka | 
To je bezva, že se vám ho podařilo dokrmit. Připomíná mi naši Pupinu, taky se do všeho hrne, až si vykoleduje arest v kleci. Kdysi jsme odchovali několik snůšek zebřiček a potom najednou samec začal samičku terorizovat, jakmile snášela....myslím, že mu hlas přírody řekl, že už jsou staří a potomstvo by bylo nekvalitní....jinak mi to nedává smysl. Museli jsme je rozdělit.