Husice modrokřídlá je poměrně vzácná jak v přírodě, tak i mezi chovateli.Jejím původním domovem je Etiopie, především její chladnější oblasti, kde obývají řeky, sladkovodní jezera, bažiny, křoviny i louky.
Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, akorát houser je nepatrně větší.
Jako všechny husice dospívají až třetím rokem.
My je chováme dva roky, houser je už tříletý a je na něm vidět, že se pomalu dostává do toku.Loni chodil s krkem a hlavou schovanou v peří a vole měl nafouklé tak, že si ani neviděl pod nohy.
S přicházejícím podzimem začíná tokat, natáhne krk a vydává, na husu doslova melodické, zvuky. Někdy se k němu přidá i husa a pak si povídají, nebo zpívají spolu. Přitom houser svěsí křídla a v tom okamžiku vyniknou výrazné modré skvrny na křídlech, které jinak nejsou moc vidět.
Obecně lze říct, že většina husic je vůči ostatním druhům nesnášenlivá, někdy se jejich agresivita projevuje i vůči lidem.Výjimkou asi nebudou ani naše husice.Zatím se houser spokojí s tím, že si na nás,, otvírá zobák a plazí jazyk".
V zajetí se živí pšedevším pšenicí a velmi důležitá je pro ně pastva.